Výzvy zemědělců

12.05.2020

Mohlo by se zdát, že jediným aktuálním problémem planety je koronavirová pandemie, ale opak je pravdou. Možná se na chvíli zapomnělo na vše ostatní, ale s polevující epidemií se do čela zásadních otázek pro stávající i budoucí generace opět dostává jeden z největších globálních problémů, kterým je sucho. Nedostatek vody sužuje především sektor zemědělství, a proto jsme oslovili našeho předního specialistu Miroslava Koupila, který na základě svých dlouholetých zkušeností zhodnotil aktuální situaci v zemědělství.

Problematika sucha a jiných rizik v zemědělství

Ing. Miroslav Koupil, broker

Vláda ČR si až v minulých dnech povšimla, že daleko horší dopady na život občanů nemá ani tak epidemie koronaviru, jako fatální sucho (dle některých odborníků nejhorší za posledních 500 let) a jeho důsledky v hospodářské a potravinové soběstačnosti.

Suchem se zabývaly i předchozí vlády, ale kromě obecných proklamací a dílčích kompenzací či dotačních titulů, například na vybudování závlah, s ničím nepřišly. Pravda, ani více než před 30 lety tehdejší režim neporučil "větru, dešti", ač to měl mezi svými údernými hesly. Avšak poté, kdy jsme se mohli poučit ze zahraničí - nejlepší příběh za všechny je moje návštěva Izraele a jeho praktická ukázka, jak ze 100% pouště bez kapky vody učinit soběstačný stát v pěstování ovoce a zeleniny - naopak docházelo a stále dochází k poškozování krajiny, zejména díky velkým pěstebním plochám, chudé skladbě plodin a používáním anorganických hnojiv.

Neochota k řešením je kompenzována siláckými řečmi o "neviditelné ruce trhu" či "ekonomice dovozu". A jak můžeme vidět již nyní, pokud přijde nečekaná událost, kdy se uzavírají hranice, kopou státy EU každý za sebe a již se "nedržíme za ruce".

Uvádím příklady v soběstačnosti pěstování ovoce a zeleniny v ČR, která významně poklesla zejména po vstupu do EU, kdy navíc byl zlikvidován i zpracovatelský průmysl v této oblasti. Zdrojem dat je Situační a výhledová zpráva pěstování ovoce a zeleniny Ministerstva zemědělství:

Hlavní příčiny problému vidím tři:

  • Nedostatek zpracovatelských a skladovacích kapacit

V tomto ohledu se v rámci koronavirových opatření navýšila podpora z Programu rozvoje venkova (PRV) na budování společných projektů pro posílení potravinové soběstačnosti. Malé podniky a mikropodniky se tak můžou "sdružovat" v rámci čerpání těchto investičních prostředků až do výše 50 % uznatelných výdajů. Investovat můžou celým spektrem zemědělské výroby. Žádosti jsou přijímány od 15. 5. 2020 do konce července 2020, pokud nebude ještě upraveno jinak. Do programu Ministerstvo zemědělství alokovalo 3, 5 mld. Kč.

  • Nedostatek sezónních pracovníků

Po řešení toho problému volají zemědělci již od počátku transformace ekonomiky, kde značná část pracujících v zemědělství přešla do jiných sektorů, zejména obchodu a služeb. Časem se tento propad vyřešil (ač dosud nedostatečně) "exportem" pracovníků ze zahraničí, především ze států bývalého východního bloku. I tak je těchto zaměstnanců málo, aby bylo možné zvýšit intenzitu zemědělské výroby. Na druhou stranu je možné najít opět inspiraci například v Polsku, kde za zaměstnance v zemědělství neodvádí sociální pojištění. Tedy cesta snížení daňové zátěže práce. Ke zvýšení pracovních sil by mohly pomoci i dopady koronavirové krize a návrat lidí zpět do zemědělství.

  • Kritická situace v půdní vlhkosti

Pro ilustraci této problematiky již několik let sleduji program Intersucho. Tento program monitoruje vývoj nasycení půdy vláhou, naopak její deficit a dopady na konkrétní oblasti a plodiny. Jak můžeme vidět v přiloženém obrázku, většina území se nyní po započtení posledních dešťů nachází v nepříznivé kondici, od pásma 10-30% ztráty na výnosech až po oblasti se ztrátou 40 a více procent. Čím více zemědělců se do tohoto programu zapojí, tím bude monitoring dopadů přesnější a přijatá opatření účinnější.

Jak jsem v úvodu článku zmínil, v přechozích letech Ministerstvo zemědělství poskytlo dotace na vybudování závlah v řádech stovek milionů korun. Kromě investiční náročnosti (zejména u školkařských provozů) se úspěch této podpory potýká právě s odporem vodohospodářů, kteří se staví velmi rezervovaně k využití stávajících vodních kapacit na závlahy v zemědělství. Má to svoji logiku - ale kde brát vodu?

Ministerstvo zemědělství společně s Ministerstvem životního prostředí již chystají masívní program na budování rybníků, hrází, retenčních nádrží a přehrad (přehrady již zde v 50. letech byly :-)). Výraznou podporu dle mého názoru přinese i zalesňování a lepší hospodaření s ostatními plochami, jejich osazování keři a stromy, což je zase doménou majitelů těchto pozemků.

I my v RESPECTu si uvědomujeme vážnost této situace a snažíme se našim klientům pomáhat, především v ochraně před možnými dopady rizik. Každoroční investice do zemědělství je možno ochránit kvalitně nastaveným stavebně - montážním pojištěním, vybudované haly pojištěním majetku a přerušením provozu a v neposlední řadě je nutné ochránit pěstované plodiny, některé i na zmiňované riziko sucha. Samozřejmostí je eliminace rizika, které je spojené s klimatickými změnami, jako jsou jarní mrazíky či škody páchané hraboši.

Neváhejte se, prosím, obrátit na naše specialisty v tomto oboru.